Cesty k chvatelům – cesta 6. MVDr.Miloš Heger

Vážení přátelé – chovatelé,

v době, která není příznivá k běžnému životu, kdy nás omezují mimořádná krizová opatření v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2 přicházím s další návštěvou u chovatele. Bohužel prožíváme období, které nám nedovoluje se setkávat na výstavách a při jiných organizovaných chovatelských akcích. Má další cesta za chovatelem vedla do místa, kde najdete Houbový park, Ráj skřítků a Muzeum fosilií. Jedná se o obec Roseč. Nejbližším větším městem je Jindřichův Hradec. Jde o lokalitu, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Jedná se o malebnou krajinou Jihočeského kraje s krásnými lesy, malebnými vesničkami, velkým množstvím rybníků a vodních toků. Mým dalším navštíveným chovatelem byl MVDr. Miloš Heger. Miloš původně žil v Brně, kde začínal i s holubařením ve svých třinácti letech. V té době byl ovlivněn ˶ starým pánem˝ ze sousedství, který Miloše brával na půdu svého domu, kde mu vyprávěl o holubech a zasvěcoval ho do holubářských tajů. Uměl krásně vyprávět o svých Německých výstavních holubech, které choval ve všech barvách. Miloše ovlivnil natolik, že prvními holubi byli Němečtí výstavní a svých způsobem ovlivnil i další životní profesní cestu, kdy nejprve vystudoval střední veterinární školu a následně Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně.

Další holuby měl u svého dědečka na statku, kam za dědečkem jezdil. Byli to poštovní holubi. Dalšími holuby, které choval, byli Poštovní holubi – standart, kdy následně postupně přešel na Giganty. První Giganty měl od pana Vodrážky, který je dovezl z výstavy ze Soběslavi od pana Vlka. Postupně pak přecházel z holubů poštovních na Giganty. První kvalitnější holuby si dovezl z maďarských chovů v roce 2009 v barvě bronzové, kdy už se věnoval Gigantům tzv. na plný úvazek. V průběhu našeho rozhovoru, který probíhal v domácí ordinaci, Miloš zavzpomínal na své chovné jedince a chov, který pečlivě eviduje tak, aby mohl sledovat jednotlivé chovné linie. Dále zavzpomínal na první setkání s Mirkem Kajukem, který ho následně seznámil s bývalým předsedou klubu Ing. Františkem Leifrem. Na Františka vzpomínal jako na skvělého holubáře, kamaráda, který svým obrovským srdcem dokázal nadchnout chovatele pro holuby, stmelovat lidi a celý klub chovatelů holubů Giant Homer a ostatních výstavních holubů vzniklých na bázi holuba poštovního v České republice, u jehož zrodu stál. Byla to krásná holubářská chvíle naplněná poznatky z chovu, z cest za holuby a vzpomínkami na chovné jedince, které Miloš okořenil historickými fotografiemi a plemennou knihou. To vše probíhalo u kávy a domácího jablečného závinu. K povídání by toho bylo zajisté ještě spousty, ale limitním byl opět čas, který nás od vyprávění posunul do chovatelského zařízení, které má Miloš umístěné na zahradě za rodinným domem. Jedná se o dva holubníky s budníky, které jsou na sebe napojené a společně s travnatým výběhem tvoří jeden celek. Zařízení jsou prostorná s rošty na podlaze i jednotlivých budnících. Vše je uzpůsobeno k chovu těchto těžkých holubů. I zde byl na každém kroku znát poctivý chovatelský přístup. V současné době má Miloš 20 chovných párů a to v barevných a kresebných rázech tmavý kapratý, bronzový, žlutý, červený a bílý. Že jde o kvalitní chovné jedince, dokazuje nejen kvalita výletků, ale i četné chovatelské úspěchy, kterých Miloš se svými Giganty dosáhl. Mezi své nejcennější trofeje považuje titul šampiona na klubové výstavě výletků a ocenění (medaili) za novo šlechtění, které obdržel od Švýcarského svazu chovatelů holubů. Byla mu udělena v rámci Evropské výstavy, která se konala v Praze. Ocenění bylo za nový barevný ráz plemene – stříbrná (bez kaprování a pruhů).

Tak jako každá návštěva i tato měla svůj konec. Z tohoto krásného kraje jsem si odvezl kus chovatelské historie a zkušenosti chovatele odborníka (veterinárního lékaře) a milou vzpomínku na přátelské setkání, které nám všem chovatelům v této nelehké době tolik chybí. Milošovi patří dík za čas, který mi věnoval, obohacení o nové zkušenosti a historii chovu Gigantů. Milošovi přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů a to především v barvě žluté a červené. Nám všem pak, abychom se mohli co nejdříve vidět a prohlubovat svá chovatelská přáteství.

Radek Hampl