Dlouho jsem přemýšlel, jak tento příspěvek napsat o čem by měl vyprávět, na co by měl být zaměřen, čemu by se měl věnovat. Mohlo to být vyprávění o naší společné cestě za maďarskými přáteli – chovateli s chronologickým popisem cesty, přesným itinerářem návštěv chovatelů, navštívených míst s výčtem nakoupených nadějných mladých jedinců, příběhy z cest a podobně.
Možná by to zaujalo velkou část čtenářů, ale rozhodl jsem se jinak a to cestu popsat na základě svých zážitků a prožitků. Už skutečnost, že jsem se mohl této cesty zúčastnit, mě natolik nadchla, že už dávno před odjezdem jsem vyhlížel den D. V den D jsem nemohl dospat a po cestě na Jih Čech jsem vyzvedl přítele Ondřeje a s ním vyrazil na místo srazu, kterým byl domov přítele Miloše. Tam jsme se společně setkali i s posledním členem výpravy a to s přítelem Jaroslavem. Po naložení transportních košů na holuby, prezentů a osobních věcí, jsme přes Rakousko vyrazili směr Maďarsko. Pro představu nabízím fotografii s nákladem.
Cesta báječně ubíhala a to nejen díky dvěma skvělým řidičům, ale i díky báječnému povídání o holubech. Musím přiznat, že pro mě jako začínajícího chovatele byla velice užitečná a přínosná. Především mě zaujaly příběhy z jednotlivých cest a taky nabité zkušenosti z nich. Tedy už cesta samotná byla pro mě velikým chovatelským zážitkem. Návštěva prvního chovatele v Maďarsku měla nádech drobného zklamání, protože chovatel samotný nebyl doma, ale ochotná snacha nás pustila dál a my si alespoň jako náplast mohli prohlédnout chov. Další návštěvy toho dne byli již za doprovodu navštíveného chovatele a mnohdy i za doprovodu manželek. Každá návštěva byla pro mě velice přínosnou, neboť jsem viděl velké množství chovaných jedinců a to jak dospělých, tak výletků, ale mohl jsem si i prohlédnout chovatelská zřízení, způsoby chovu a krmení a podobně. Déle jsme se setkávali s laskavostí a pohostinností chovatelů a jejich rodin. Skoro všechna ta milá setkání jsou zachycena na fotografiích v galerii. Nemalý podíl na úspěšnosti každé výpravy a to té současné i těch minulých má přítel Tonny, který žije v Maďarsku a pomáhá jak při plánování cesty, tak při komunikaci s Maďarskými přáteli – chovateli. Dále nám poskytuje zázemí v podobě svého domova, kde zůstávají zakoupení jedinci a hlavně připravuje báječná jídla, která po dlouhé cestě a před ní vždy přišla vhod. Rád bych touto cestou za nás všechny Tonnymu poděkoval za laskavost, péči a čas, který nám věnoval a věřím, že i v letošním roce a dalších letech bude.
Zleva doprava přítel: Miloš, Radek, Gyula, Tonny a Jaroslav.
Tour de Maďarsko je z mého pohledu úžasným chovatelským zážitkem, je to cesta poznání nových míst a přátelských lidí, kteří mají společného koníčka a to holubářství. Je to cesta velice náročná z pohledu vzdáleností a počtu navštívených chovatelů, kdy například druhý den jsme navštívili chovatele už skoro za tmy a přesto se nám plně věnoval. Je to cesta, na které jsem až později pochopil důvod, proč se moji přátelé divili a usmívali, když jsem jim na otázku: ˶Tak pro kolik holubů si jedeš ty? ˝ Odpověděl, že pro tři. Je to cesta, ze které jsem si přivezl nová přátelství, zážitky a 12 holubů.
Radek Hampl
You must be logged in to post a comment.