Historie Amerického výstavního

Země původu (Show Racera) Amerického výstavního jsou Spojené státy americké. Tento velice agilní holub byl vyšlechtěn v první polovině 20. století a jeho základy tvoří především holub poštovní. Tím bylo dosaženo dokonalého osvalení, utaženého opeření a zachování tradičních barevných rázů obvyklých u poštovních holubů. Ostatní plemenné znaky se postupně zdokonalovaly a nyní se tvarem blíží holubům výstavním, především gigantům.
Novodobý plemenný směr určuje The American Show Racer Association. Informace přejaté z této asociace sleduje Klub chovatelů gigantů a ostatních holubů vzniklých na bázi holuba poštovního v České republice. 

Holub typu, tak se dá ve zkratce popsat americký výstavní holub. Jeho váha by se měla pohybovat okolo 650 g maximálně však do 750 g. Dokonale osvalené veškeré tělesné partie předurčují i kvalitní utažené opeření. Někteří holubi, které je možno vidět na našich výstavách jsou ztučnělí a od toho se ovíjí i nekvalitní opeření především v partiích okolo kloaky. Kvalitní holubi vynikají především širokou, vysoce klenutou a dostatečně hlubokou hrudí, širokými zády a celým hřbetem. Při pohledu shora by americký výstavní měl být ve tvaru trojúhelníku, který je zakončen kratším a úzce složeným ocasem. Ocasní pera jsou dokonale složena do jednoho pera. Křídla překrývají horní hruď, jsou široká a pokud možno co nejkratší. Konce křídel se nesmí křížit a nesmí být ani vidět záda, musí být dokonale přilehlá k tělu holuba. Kamenný holub, tak se někdy říká těmto holubům. Přirovnání vzniklo díky jeho již zmiňovanému, dokonale utaženému opeření. Pokud se v chovu objevují jedinci s volným peřím především ve spodní části těla je zapotřebí omezit zkrmování kukuřice a olejnin a naopak zvýšíme přísun luštěnin. Veškerá typologie se odvíjí od kvality postoje a držení nohou. Postoj musí být co možná nejširší. Nohy by měly být osvalené a dostatečně dlouhé, tak aby holub dosáhl i při předepsané podkleslosti v patních kloubech, extrémně vzpřímeného držení těla a zároveň, aby ostře se svažující záda zasahovala konci rýhováků k zemi. Holub nesmí sedět na zemi. Na klubových výstavách se v minulosti objevovali jedinci evidentně křížení s giganty, postoj holuba nebyl ani vodorovný ani neshodující se s plemennými znaky amerického výstavního. Tento nezdařilý pokus se však postupně daří odstranit. Běháky jsou velmi silné a nízce zapeřené, kroužkované velikostí kroužku č. 9. Americký výstavní je výrazně vyšší než delší, k docílení tohoto stavu mu napomáhá vzpřímený krk vycházející ze širokých ramen. Ten se nesmí na šíji prohýbat esovitě dozadu, ale měl by se symetricky ze všech stran v mírném sklonu zužovat směrem k hlavě. U hlavy je požadován oblouk vedoucí od špičky tupého zobáku až k záhlaví, stejně jako u giganta. Celá hlava působí širokým dojmem, přičemž pomyslná kolmice spuštěná z oka protíná střed středního prstu. Brada svírá s krční oblastí devadesátistupňový úhel. Zobák je kratší a velmi silný a obě jeho části by měly být stejně široké. Ozobí je dokonale hladké, široké, srdčitého tvaru a nesmí narušovat ani u starších holubů plynulou křivku horní části hlavy. Oči jsou zářivé, u bílých tmavé, u všech ostatních oranžové až červené. Nejvyšší bod hlavy se nachází přesně nad okem. Barevné rázy jsou totožné s ostatními holuby, kteří vznikli na bázi holuba poštovního. 

Klub chovatelů amerických výstavních na svých speciálních výstavách určuje vždy 4 šampióny: 1. modří pruhoví a ostatní pruhoví, 2. moří kapratí a ostatní kapratí, 3. grizzly a 4. ostatní. Díky velmi malému počtu amerických výstavních na klubových i celostátních výstavách se tato stupnice v udělování šampiónů uplatňuje pouze na gigantech. V klubu jsou zatím pouze dva chovatelé, kteří vystavují průměrné holuby. Lze jen doufat, že se podaří získat další chovatele těchto velice pěkných holubů, kteří se vyznačují i velmi dobrou plodností.

Kontakty na chovatele v ČR a sousedním Německu poskytne

Ondřej Matouš
Třešňová 3021
289 23 Milovice
tel.: 775 994 339
e-mail: 
ondra.matous@centrum.cz